Tak pomalu jdeme do finále a musím konstatovat , že tohle už mělo patřičný šmrnc . Ale !!! To je skoro vždycky , takže jaké ALE mám na mysli ?  : Dobrá je nula vzadu , protože Touškov byl dopředu docela nebezpečný . Dobrý , možná až dost dobrý , byl celkový pohyb po hřišti , v tom jsme byli  fakt dobří a jelikož jsme byli v tomhle směru o dost lepší než soupeř , tak to navíc  bylo dobře  vidět . Ale co bylo vidět zdaleka  nejvíc , to je naše naprostá neschopnost dát gól i z těch nejvyloženějších šancí !!!  Teď nám to prošlo , ale o chlup lepší tým nás za tohle okamžitě potrestá !!! Vím , že se tohle nedá natrénovat , vím , že je v tom podstatná míra štěstí , ale pokud máte v jednom zápase 8 stoprocentních šancí , 10 vyložených a dalších 15 střel  rádoby směrem na bránu  a dáte z toho 2 góly ,  tak to není jen o smúle  . Je to hodně o hlavách a o požívání svých nejlepších návyků v situacích kdy nám teče do bot  !!!! Ten soupeř o Vás samotných neví skoro nic , o někom možná něco málo , ale při hře na to samozřejmě zapomene , takže v těch klíčových situacích prostě používám ty návyky , které mám nejsilnšjší , jestliže jsem silný 1 : 1 ,  tak nezačnu kombinovat ,  jestliže mám silnou střelu tak nepřihrávám v jasné šanci a jestliže jsem levák , snažim se toho využít !!!. Ale hlavně mi to nemůže rozhodit , že něco udělám špatně , nebo může , ale nesmí to na mě být vidět a nesmí to už vůbec být slyšet , to je to co soupeř vycítí , má z toho radost a rostou mu křídla . Ať se děje co se děje , pořád musím mít navrch aspon v hlavě .  Tož bylo dost psychologie :-) , ale doufám , že ta lekce k něčemu bude .